Manipulace

Tento článek je o psychologii a sociologii. Další významy jsou uvedeny na stránce Manipulace (rozcestník).
Senzační zobrazení Bostonského masakru (5. března 1770): Tyto obrazy byly použity k rozmnožování nespokojenosti a posílení jednoty mezi americkými kolonisty proti britské koruně před americkou válkou za nezávislost.

Manipulace (z latinského výrazu manus, tj. ruka nebo uchopit) je v sociální psychologii a sociologii termín označující snahu o působení na myšlení a chování druhé osoby či více osob. Manipulovat znamená vědomě i nevědomě používat techniky pro manipulaci s druhými lidmi ve prospěch prosazení osobních cílů a přání manipulátora. Neboli zneužívat moc ve vztahu s jinou osobou.[1]

Manipulátor se snaží přesvědčit osobu či osoby o správnosti myšlenky, názoru či jednání, které nejsou manipulovaným jedincům vlastní, či pro ně nemají dostatek iniciativy a které by tudíž danou myšlenku, názor či jednání nepřijali, nebo až s dlouhou časovou prodlevou. Manipulovaná osoba si často ani neuvědomuje, že je s ní manipulováno, případně si to uvědomuje, ale z nějakého důvodu se nemůže a někdy ani nechce manipulaci bránit. Manipulátor většinou na začátku jedná tak, aby získal u svých obětí sympatie. Často využívá své charisma a znalost slabých stránek ostatních lidí.

Manipulátor zpravidla nemluví konkrétně, používá obecné pojmy a tvrzení, ve kterých se často vyskytují superlativy jako "všichni", "všechno", "nikdo", "nic", "vždy", "nikdy", "každý", "nejlepší", "nejhorší", používá také obecná rčení a přísloví, namísto asertivnějšího, konkrétnějšího a vysvětlujícího přístupu zahrnujícího věty jako "v těchto případech", "tato osoba", "já to tak vidím, protože", "já to tak cítím", "mně se to tak jeví, protože", "mně to vadí, protože ..." apod. Dalším projevem je, že manipulátor zpravidla neklade otevřené otázky, tj. ptá se většinou tak, že chce slyšet odpověď buď jen ano, nebo ne, a když se ptá, nenabízí širší možnosti výběru. Například se zeptá: "Chceš kávu nebo čaj?" namísto "Co ti mohu nabídnout k pití?". Častým projevem manipulátora je také lichocení, po kterém zpravidla následuje žádost o něco. Ve výchově nebo jiném nadřízeném postavení vůči druhým, manipulátoři (ať už rodiče, vychovatelé, pedagogové, nadřízení) uplatňují příkazy, zákazy, rozkazy a přehnanou kontrolu a ovlivňování níže postavených osob namísto oboustranné komunikace a domluvy (mezi rodiči, vychovateli, pedagogy, nadřízenými). Podobně tak činí i v triadickém vztahu rodič-rodič-dítě (případně vychovatel-vychovatel-děti nebo pedagog-pedagog-děti, či nadřízený-podřízení).[2]

Ve skupinách manipulátoři vytvářejí nejrůznější kliky namísto komunit.

  1. MARTÍNKOVÁ, Aneta; ŘIČICOVÁ, Hana; CIBULKA, Kateřina. Nejdřív bombardování láskou, pak kontrola, nakonec násilí. Nejhorší je zneužívání sexu, říká psycholožka. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-06-12 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  2. NAZARE-AGA, Isabelle. Manipulativní rodiče: jak se s nimi vyrovnat. Přeložil Šárka BELISOVÁ. Praha: Portál, 2016. ISBN 978-80-262-1018-4.

© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search